Cílem této práce je zkoumání metamorfózy pojmu 'národ' v olympijském hnutí na základě činnosti české strany před První světovou válkou.

Jiří Guth, pozdější zakladatel českého olympijského výboru (ČOV), byl jmenován roku 1894 členem Mezinárodního olympijského výboru (MOV) stejně jako Maďar Ferenc Kemény. Pak se Guth angažoval v olympijském hnutí a od roku 1900 měl na starosti českou výpravu na olympijské hry (OH).Je však zajímavé, že Češi a Maďaři startovali na olympijských hrách jako samostatné skupiny, přestože České země a Uhersko tehdy nebyly samostatnými státy, ale částmi Rakousko-uherské monarchie. OH však postupně dostaly politický význam a staly se `státní záležitostí', proto rakouská vláda začal plánovat vyloučení Čechů z OH jako samostatné skupiny. Následkem tohoto konfliktu byli Češi a Finové (patřili k Rusku) na Pařížském kongresu roku 1914 fakticky vyloučeni z OH. Na tomto kongresu bylo rozhodnuto, že jen 'politický národ', totiž národ mající svůj suverénní stát, může startovat v příštích OH, které se měly konat roku 1916 v Berlíně. Od 2. až do 5. části této práce jsem vysvětloval tento proces konkrétně a pokoušel se objasnit metamorfózu pojmu 'národ' v olympijském hnutí.

Domnívám se však, že toto zkoumání nemůže objasnit celý proces 'nation-building' v české společnosti. Boj o samostatnou účast na OH totiž nemohl upoutat příliš velkou pozornost veřejnosti. Jen málo lidí aktivně podporovalo ČOV a proto Guth musel bojovat o české samostatné postavení skoro sám. Olympijské hry samy nebyly tenkrát tak atraktivní věcí jako hry dnešní. Byl i spor mezi sportem a tělocvikem. Např. čeští tělocvikáři sokolové si mysleli, že sport není národní, ale spíš individuální věc, a nese i riziko poškodit tělesnou rovnováhu. Sokol proto zachovával negativní postoj ke sportu důsledně, zejména k OH konaným nejméně do První války. Zkrátka řečeno tehdejší olympijské hnutí mělo jen periferní postavení ve celé společnosti, jak jsem popisoval v 1. části. Z této perspektivy nemůžeme říct, že ve metamorfóze pojmu 'národ' v olympijském hnutí se naprosto odrážel proces 'nation-building'.

Tato práce vznikla hlavně na základě práce Jiřího Kössla a Františka Koláře[1, 4-11]. Můžeme také prohlížet na korespondenci mezi důležitými osobami, totiž Guthem, Coubertinem a Windischgrätzem, jako na uspořádanou dokumentaci [12]. Pokud jde o rakouskou stranu, máme knížku Erwina Niedermanna [14,15]. O maďarském hnutí jsme informováni díky práci Lászlóa Kutassiho [15]. Co se německé strany týče, je článek Lennartze [13] užitečný, i když má jen stručný výklad. Jako primární materiál nemůžeme opomenout paměti Coubertina [2] a Gutha [3].

Tato práce nemá v úmyslu nijak odhalovat nová fakta, ale položit důraz na důležitost národní otázky v olympijském hnutí. To, že Češi bojovali o samostatnou účast na OH, by jistě stálo za ještě širší diskusi o národu a nacionalismu na konci 19. století.

  [poznámka] Chtěl bych zde poděkovat panu Jiřímu Kösslovi (FTVS UK) a panu Františku Kolářovi (Historický ústav AVČR), kteří mi poskytli důležitou informaci a kopii několika článků.

Soupis literatury

1. Český olympismus: 100 let Českého olympijského výboru. Olympia, Praha, 1999.


2. Pierre de Coubertin. Mémoires Olympiques. Revue EP.S., Paris, 1996. (Réimpression de l'Édition Bureau International de Pédagogie Sportive, Lausanne, 1931).


3. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský. Paměti olympijské 1894-1918 Praha, 1929. Vol.2 of Paměti.


4. František Kolář. ''Boj za samostatnou českou účast na V. Olympijských hrách 1912 ve Stockholmu'' Teorie a praxe tělesné výchovy, Vol.25, No.12, pp.717-722, 1977.


5. František Kolář. ''Jednání o českém sportovně politickém programu v roce 1913'' Teorie a praxe tělesné výchovy, Vol.27, No.6, pp. 323-327, 1979.


6. František Kolář. ''Vznik českého olympismu a založení Českého výboru pro hry olympijské''. Sborník k dějinám 19. a 20. století, Vol.6, pp.303-325, 1979.


7. František Kolář.  '' 'Česká otázka' a mezinárodní olympijský kongress v Paříži v roce 1914''  Teorie a praxe tělesné výchovy, Vol.29, No.12, pp.709-713, 1981.


8. František Kolář and Jiří Kössl. ''Origin and Development of the Czech and Czechoslovak Olympic Comittee''. Citius, Altius, Fortius, Vol.2, No.3, pp.11-26, 1994.


9. Jiří Kössl. ''Vznik českého výboru pro hry olympijské a jeho kontinuita v ČSOV'', Teorie a Praxe tělesné výchovy, Vol.21, No.7, pp.388-393, 1973.


10. Jiří Kössl. Dějiny československého olympijského hnutí. Olympia, Praha, 1977.


11. Jiří Kössl, editor. Příspěvky k historii českého a mezinárodního olympijského hnutí. No.9 in Olympijská knihovnička. Český olympijský výbor, Praha, 1995. (Pro vnitřní potřebu).


12. Jiří Kössl, et al., editors. Dokumentace k dějinám českého olympismu No. 14 & 17 in Olympijská knihovnička. Český olympijský výbor, Praha, 1998. Vol.1 1891- 1918, Vol.2 1918-1945. (Pro vnitřní potřebu).


13. Karl Lennartz. ''Český a československý olympijský výbor na pozadí politického napětí z pohledu německých pramenů'' In Příspěvky [11, pp.2-11].


14. Erwin Niedermann. Die Olympische Bewegung in Österreich: Von den Anfängen bis 1994. Österreichisches Olympisches Comité, Wien, 1995.


15. Erwin Niedermann and László Kutassi. Die Olympische Bewegung in Österreich und Ungarn von den Anfängen bis 1918. Wien, 1990. edited by Österreichisches Olympisches Comité.